(The first part of this post is in Czech. Please scroll down for the English translation)

Jmenuji se Eva Ivanová, je mi 58 let a bydlím ve městě kde se narodit president Uchdorf. Je to Ostrava v České republice.

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsem poznala ve svých téměř 52 letech, v lednu 2003, když jsem v tramvaji cestou do práce uviděla leták s nabídkou výuky angličtiny. Když jsem přišla na angličtinu první co jsem uviděla byly sestry misionářky a já jsem s úžasem viděla jak zářily. Bylo to něco co jsem nedokázala popsat, dnes vím že to bylo světlo Kristovo. Na první hodině angličtiny jsme my studenti byli pozváni na „den otevřených dveří“ Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Šla jsem tam se svým manželem a bylo to úžasné. Zaujal mne příběh Josefa Smitha a zaujal mne příběh Pionýrů kteří putovali na západ do údolí Solného jezera. To bylo v sobotu. Doma jsem si přečetla příběh Josefa Smitha a jeho zjevení a zkusila jsem se pomodlit. A v neděli jsem s velkým očekáváním jela na své první shromáždění. Silně jsem cítila ducha a zatoužila jsem po večeři Páně. Seménko bylo zaseto. Začala jsem studovat Knihu Mormonovu a získala jsem vlastní svědectví. Misionáři mne pravidelně navštěvovali a učili mne. V Církvi jsem poznala to, co jsem nikdy předtím nepoznala. Lásku a pochopení. Těšila jsem se na každou neděli a s radostí jsem se učila evangeliu. Nakonec jsem zjistila že je pro mne daleko důležitější Církev než vše ostatní.

A 24. května roku 2003 jsem se dala pokřtít. Když jsem jela autobusem na svůj křest (bylo to jezero poblíž města Ostravy), moc jsem se bála že nejsem hodna Ježíšovy lásky a nejsem hodna křtu. Byla jsem hodně nervózní a v napětí. Samotný křest byl úžasný. Ponořením jako by všechno napětí a nervozita pominulo a pocítila jsem obrovské štěstí. Cítila jsem obrovskou vděčnost za tu výsadu být členkou Ježíšovy církve. Myslela jsem si že křtem budu hotovým členem. Brzy jsem však zjistila že stojím na  začátku. Cítila jsem velikou touhu být dobrou členkou a pomáhat na Božím díle. Oblíbila jsem si Knihu Mormonovu, ráda četla poselství proroků a začala studovat institut. Taky jsem toužila jet do chrámu a vykonat zde obřady za své předky. Do chrámu jsem mohla jet až po roce a byl to pro mne opět úžasný duchovní zážitek. Vlastní obdarování jsem získala desátého srpna 2004 a následující den jsem měla příležitost vykonat křty za svou maminku, babičky a další příbuzné. Během týdenního pobytu v chrámu jsem vykonala také další obřady jako obdarování a pečetění. Silně jsem cítila přítomnost své babičky když jsem za ni vykonala obdarování. Plakala jsem štěstím. Jsem šťastná, že mám tu výsadu být členkou Ježíšovy církve. Je to pro mne veliké požehnání. Prostřednictvím Církve jsem poznala ty nejušlechtilejší pravdy a pocity štěstí. Naučila jsem se promlouvat s Nebeským Otcem prostřednictvím modliteb a na své otázky dostávám odpovědi. Skláním se před Bohem, našim Nebeským Otcem a před Ježíšem Kristem a je mou touhou a cílem, abych se Ježíši podobala a konala vše, co je správné. Miluji své bližní a mám touhu jim pomáhat. Naplňuje mne pocit štěstí, že mohu být užitečná a prospěšná. Věřím že naše kroky řídí Bůh a že nás dovede tam, kde to pro nás bude prospěšné. V naši odbočce jsem získala důvěru a stala jsem se presidentkou primárek. Je to pro mne velký úkol a hodně se učím. Naše děti jsou úžasné. Mám je moc ráda. Ráda taky s misionáři učím zájemce a zúčastňuji se všech církevních akcí. Dlouhou dobu jsem byla redaktorkou církevního zpravodaje.

Základem je láska. Přeji si být nesobecká, chápající, milující a mít sílu přijímat zkoušky s pokorou. Přeji si být hodna Otcovy lásky. Ulehám večer s myšlenkou na Boha a Ježíše Krista a s myšlenkami na Otce a Syna se probouzím. Jsem vděčná že jsem poznala pravou Církev a svědčím o dokonalosti tohoto náboženství. Jsem vděčná za Josepha Smitha, díky kterému mohla být Církev znovuzřízena. A jsem vděčná za proroka Thomase S. Monsona, který Ježíšovu Církev vede v dnešních dnech. Ztotožňuji se se slovy Almy z knihy Mormonovy:  

” Ó, kéž bych byl andělem a dostalo se mi přání srdce mého, abych mohl jíti a promlouvati pozounem Božím, hlasem, který by zachvíval zemí, a hlásati pokání všem lidem! Ano, oznámil bych každé duši, jakoby hlasem hromovým, pokání a plán vykoupení, že mají činiti pokání a jíti k Bohu svému, aby na celé tváři země již nebylo smutku. Ale vizte, jsem jen člověk a ve svém přání hřeším; neboť mám býti spokojen s věcmi, jež mi Pán udělil. Nemám ve svých přáních mařiti pevné ustanovení spravedlného Boha, neboť vím, že dává lidem podle přání jejich, ať již je to k smrti, nebo k životu; ano, já vím, že udílí lidem, ano, ustanovuje jim ustanovení, která jsou neměnitelná, podle vůle jejich, ať již jsou ke spasení, nebo ke zničení.” (Alma 29:1-4)

Hello, my name is Eva Ivanova and I am 58 years old. I live in Ostrava, Czech Republic, the birthplace of President Uchtdorf. I was introduced to the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints when I was almost 52 years old. In January 2003, as I was riding the tram to work, I saw an advertisement for English classes. The very first thing I noticed when I went to class was the sister missionaries. I was amazed by their radiance. It was hard to describe then, yet I know now it was the light of Christ. At the end of class, we were invited to attend an open house for the Church on a Saturday. I attended with my husband and it was marvelous. I loved hearing about Joseph Smith and the pioneers going west to the Salt Lake Valley. When I got home that day, I read the story about Joseph Smith being visited by Heavenly Father and Jesus Christ. I then tried praying for myself. The next day was Sunday and I anticipated going to my first sacrament meeting. I felt the Holy Ghost strongly as I partook of the sacrament. I had no doubt that the seed had been planted in my heart.

The missionaries visited and taught me regularly after that. I learned something from them that I have never found anywhere else–love and understanding. I began studying the Book of Mormon and received my own testimony. I looked forward to learning the gospel every Sunday. In the end I realized that the Church was more important to me than anything else in my life. I was baptized on the 24th of May 2003 in a lake near Ostrava. On the way there I wondered if I was worthy of Jesus’ love and if I should even be baptized. I felt nervous until I was immersed in the water. It was then that all of my tension and anxiety seemed to wash away. My baptism was amazing! I felt happy and thankful for the opportunity to become a member of the Lord’s church. I learned that baptism didn’t automatically make me a perfect member, but that it was just the beginning. I wanted desperately to be a good member and to do God’s will.

I loved reading the Book of Mormon and hearing the words of the prophets. I also began attending institute (a religious class). I gained a desire to visit the temple and do ordinances for my ancestors. I was able to visit the Freiberg Germany temple one year after my baptism. I received my endowment on 10th of September 2004 and I performed baptisms for my mother, grandmother and other relatives the following day. I strongly felt my grandmother’s presence while I stood in as her proxy. I shed tears of joy. As I attended the temple during my week long visit, I was able to perform numerous ordinances and sealings. It was a beautiful, spiritual experience.

I am happy to have the privilege of being a member of the Church. It is a huge blessing for me. The Church has given me greater truths and feelings of joy. I have learned to talk with Heavenly Father through prayer and receive answers to my questions.

I feel humble before God, our Heavenly Father, and Jesus Christ. It is my wish and my goal to be like them by choosing the right way. I love others and I wish to serve them. I am glad that I can be an instrument in God’s hands. I believe that God directs our steps and leads us where we need to go.

I was welcomed into our small branch (congregation) and now serve as the primary president. It is a big responsibility for me, but I am learning a lot. Our children are wonderful. I love them very much. I also like to teach investigators with the missionaries and participate in our branch’s activities. For a long time I edited the branch newsletter.

Love is fundamental. I pray that I might be selfless, compassionate, and loving and can have the strength to humbly endure all of my trials. I always want to be be worthy of God’s love. I continually think about God and my Savior. I am grateful that I have come to know the true church and I testify of the perfectness of this gospel. I am grateful for Joseph Smith who restored the gospel to the earth. I am also thankful for the prophet Thomas S. Monson who leads the Church today.

I feel the same as Alma in the Book of Mormon when he wrote:

“O that I were an angel, and could have the wish of mine heart, that I might go forth and speak with the trump of God, with a voice to shake the earth, and cry repentance unto every people! Yea, I would declare unto every soul, as with the voice of thunder, repentance and the plan of redemption, that they should repent and come unto our God, that there might not be more sorrow upon all the face of the earth. But behold, I am a man and do sin in my wish; for I ought to be content with the things which the Lord hath allotted unto me. I ought not to harrow up in my desires, the firm decree of a just God, for I know that he granteth unto men according to their desire, whether it be unto death or unto life; yea, I know that he allotteth unto men, yea, decreeth unto them decrees which are unalterable, according to their wills whether they be unto salvation or unto destruction.” (Alma 19:1-4)

– – – – – – – – –

For other Portraits of Mormon Women, please click here.